E-learningový systém projektu Územní rozvoj jako nástroj racionalizace využití venkovského a příměstského prostoru

Zemědělský půdní fond je definován § 1 odst. 1 zákona č. 334/1992 Sb. o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů za základní přírodní bohatství naší země, nenahraditelný výrobní prostředek umožňující zemědělskou výrobu a je jednou z hlavních složek životního prostředí. Ochrana zemědělského půdního fondu, jeho zvelebování a racionální využívání jsou činnosti, kterými je také zajišťována ochrana a zlepšování životního prostředí.
Zemědělský půdní fond je dle § 1 odst. 2,3 zákona č. 334/1992 Sb. vymezen následovně:
a)    Je tvořen zemědělsky obhospodařovanými pozemky – orná půda, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady, louky, pastviny (z hlediska účelové kategorizace půdy jde o zemědělskou půdu),    
b)    náleží do něj půda, která byla a má být nadále zemědělsky obhospodařována, ale dočasně obdělávána není. Jedná se v podstatě o dva případy: půdu dočasně odňatou ze ZPF a půdu dočasně neobdělávanou (aniž v tomto druhém případě došlo k jejímu vynětí),  
c)    rybníky s chovem ryb nebo vodní drůbeže,  
d)    nezemědělská půda potřebná k zajišťování zemědělské výroby na zemědělské půdě -polní cesty, pozemky se zařízením důležitým pro polní závlahy, závlahové vodní nádrže, odvodňovací příkopy, hráze sloužící k ochraně před zamokřením nebo zátopou, ochranné terasy proti erozi apod.   
Zdroj: Zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu