E-learningový systém projektu Územní rozvoj jako nástroj racionalizace využití venkovského a příměstského prostoru

Označení pro společnou statistickou klasifikaci územních jednotek (dále jen  NUTS“), která umožňuje sběr, sestavování a šíření harmonizovaných regionálních statistik v Evropském společenství.
Klasifikace NUTS rozděluje hospodářské území členských států, vymezené v rozhodnutí 91/450/EHS, na územní jednotky. Každé územní jednotce přiděluje určitý kód a název. Klasifikace NUTS je hierarchická. Jednotlivé členské státy rozděluje na územní jednotky úrovně NUTS 1, tyto jednotky se rozdělují na územní jednotky úrovně NUTS 2 a tyto jednotky jsou dále rozděleny na územní jednotky úrovně NUTS 3.
V České republice územněsprávní členění odpovídá úrovni NUTS III (kraje). Po vstupu do Evropské unie proto administrativně vzniklo osm organizačních jednotek NUTS II.
NUTS II - tyto tzv. Regiony soudržnosti odpovídají základní statistické jednotce pro výpočet ukazatele HDP/obyvatele, na základě níž se přiděluje podpora ze strukturálních fondů a Fondu soudržnosti.
a)    Severozápad (kraje Karlovarský a Ústecký)
b)    Jihozápad (Plzeňský a Jihočeský kraj)
c)    Střední Čechy (Středočeský kraj)
d)    Severovýchod (Liberecký, Královéhradecký a Pardubický kraj)
e)    Jihovýchod (kraj Vysočina a Jihomoravský kraj)
f)     Střední Morava (Olomoucký a Zlínský kraj)
g)    Moravskoslezsko (Moravskoslezský kraj)
h)    Praha

Zdroje: NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (ES) č. 1059/2003 ze dne 26. května 2003 o zavedení společné klasifikace územních statistických jednotek (NUTS)
http://www.strukturalni-fondy.cz

Pozemky určené k plnění funkcí lesa. Dle § 3 lesního zákona jsou děleny na pozemky lesní a pozemky jiné. Lesními pozemky se rozumí pozemky s lesními porosty a plochy, na nichž byly lesní porosty odstraněny za účelem obnovy, lesní průseky a nezpevněné lesní cesty, nejsou-li širší než 4 m, a pozemky, na nichž byly lesní porosty dočasně odstraněny na základě rozhodnutí orgánu státní správy lesů podle § 13 odst. 1 lesního zákona, jinými pozemky pak zpevněné lesní cesty, drobné vodní plochy, ostatní plochy, pozemky nad horní hranicí dřevinné vegetace (hole), s výjimkou pozemků zastavěných a jejich příjezdních komunikací, a lesní pastviny a políčka pro zvěř, pokud nejsou součástí zemědělského půdního fondu a jestliže s lesem souvisejí nebo slouží lesnímu hospodářství.
Zdroj: Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů (lesní zákon; zákon o lesích) a prováděcí předpisy.

Strategic Environmental Assessment = strategické posuzování vlivů na životní prostředí.
Podrobnosti a průběh procesu a způsobu tohoto posuzování upravuje Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/42/ES ze dne 27. června 2001 o posuzování vlivů některých plánů a programů na životní prostředí (tzv. SEA směrnice). Směrnice mj. specifikuje plány a programy, které podléhají posuzování vlivu na životní prostředí. Jde o plány a programy schvalované na úrovni lokální, regionální a státní v oblasti zemědělství, lesního hospodářství, vodního hospodářství, rybářství, energetiky, průmyslu, dopravy, odpadového hospodářství, telekomunikací, cestovního ruchu, územního plánování, regionálního rozvoje. Tato směrnice byla implementována do české legislativy - viz zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, v platném znění. V rámci procesu SEA jsou posuzovány koncepce uvedené v § 3 písm. b) a § 10a odst. 1) zákona.
Zdroj: Zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí

Mnohostranný sociálně-ekonomický proces vyznačující se stěhováním obyvatelstva do měst, růstem měst, změnami funkčního využití území sídel, koncentrací, intenzifikací a diferenciací městských druhů činností (funkcí) nebo výroby v širokém slova smyslu, vznikem nových forem a prostorových struktur osídlení a rozšířením městského způsobu života se specifickou strukturou styků, kulturou, systémem hodnotových orientací atd. (Šilhánková, 2007)
Obecná definice urbanizace: prostorová koncentrace lidských činností i obyvatelstva projevující se změnami v chování lidí, v jejich motivacích, v kulturních vzorech i ve formách organizace společnosti. Změny jsou vyvolány životem v prostředí s velkým počtem, vysokou hustotou a značnou různorodostí obyvatel, aktivit i lidských výtvorů (Musil, 1997).
ŠILHÁNKOVÁ, V. a kol. 2007. Suburbanizace – hrozba fungování malých měst. Hradec Králové.
MUSIL, J. 1997. Urbanismus. In: Velký sociologický slovník. 2. svazek, P-Z,Karolinum, Praha.

Územní plánování je soustavná odborná činnost, která se nepřetržitě a komplexně zabývá řešením všech složek a zájmů v území. Cíle a úkoly územního plánování definuje a stanovuje zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Jedním z výsledků této činnosti je územní plán, který je základním právně závazným dokumentem, který řeší všechny možnosti a podmínky rozvoje, ochranu hodnot území a hledá řešení problémů v území.
Orgány územního plánování – jsou jedněmi ze subjektů územního plánování. Plní úkoly jim zákonem stanovené.
Jedná se o následující orgány:
Ministerstvo pro místní rozvoj
Ministerstvo obrany a újezdní úřad
Kraj a orgány kraje
Obec a orgány obce
Dalšími subjekty územního plánování jsou vedle orgánů územního plánování i dotčené orgány, veřejnost a vlastníci nemovitostí (ať už stavby nebo pozemku).
Zdroj: Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)

Prostor, který zahrnuje jak krajinu, tak i venkovská sídla. Pojem venkov tedy integruje jak nezastavěné území, tak i zastavěné území malých sídel – vesnic. Pro venkov jsou charakteristické menší intenzity sociálně ekonomických kontaktů, menší hustota vazeb mezi jednotlivými subjekty, které se ve venkovském prostoru pohybují. (Perlín, 2011)
Dle definice OECD mají venkovské regiony hustotu zalidnění nižší než 150 obyv./km2 (pro ČR sníženo na 100 obyv./km2). EUROSTAT používá rovněž kritérium hustoty (100 obyv./km2) spolu s absolutním počtem obyvatel v regionu.
PERLÍN, R. 2001. Venkov, typologie venkovského prostoru. In: Česká etnoekologie, Praha: Cargo. s. 87‐106.

Zemědělský půdní fond je definován § 1 odst. 1 zákona č. 334/1992 Sb. o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů za základní přírodní bohatství naší země, nenahraditelný výrobní prostředek umožňující zemědělskou výrobu a je jednou z hlavních složek životního prostředí. Ochrana zemědělského půdního fondu, jeho zvelebování a racionální využívání jsou činnosti, kterými je také zajišťována ochrana a zlepšování životního prostředí.
Zemědělský půdní fond je dle § 1 odst. 2,3 zákona č. 334/1992 Sb. vymezen následovně:
a)    Je tvořen zemědělsky obhospodařovanými pozemky – orná půda, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady, louky, pastviny (z hlediska účelové kategorizace půdy jde o zemědělskou půdu),    
b)    náleží do něj půda, která byla a má být nadále zemědělsky obhospodařována, ale dočasně obdělávána není. Jedná se v podstatě o dva případy: půdu dočasně odňatou ze ZPF a půdu dočasně neobdělávanou (aniž v tomto druhém případě došlo k jejímu vynětí),  
c)    rybníky s chovem ryb nebo vodní drůbeže,  
d)    nezemědělská půda potřebná k zajišťování zemědělské výroby na zemědělské půdě -polní cesty, pozemky se zařízením důležitým pro polní závlahy, závlahové vodní nádrže, odvodňovací příkopy, hráze sloužící k ochraně před zamokřením nebo zátopou, ochranné terasy proti erozi apod.   
Zdroj: Zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu