E-learningový systém projektu Územní rozvoj jako nástroj racionalizace využití venkovského a příměstského prostoru

Mnohostranný sociálně-ekonomický proces vyznačující se stěhováním obyvatelstva do měst, růstem měst, změnami funkčního využití území sídel, koncentrací, intenzifikací a diferenciací městských druhů činností (funkcí) nebo výroby v širokém slova smyslu, vznikem nových forem a prostorových struktur osídlení a rozšířením městského způsobu života se specifickou strukturou styků, kulturou, systémem hodnotových orientací atd. (Šilhánková, 2007)
Obecná definice urbanizace: prostorová koncentrace lidských činností i obyvatelstva projevující se změnami v chování lidí, v jejich motivacích, v kulturních vzorech i ve formách organizace společnosti. Změny jsou vyvolány životem v prostředí s velkým počtem, vysokou hustotou a značnou různorodostí obyvatel, aktivit i lidských výtvorů (Musil, 1997).
ŠILHÁNKOVÁ, V. a kol. 2007. Suburbanizace – hrozba fungování malých měst. Hradec Králové.
MUSIL, J. 1997. Urbanismus. In: Velký sociologický slovník. 2. svazek, P-Z,Karolinum, Praha.

Prostor, který zahrnuje jak krajinu, tak i venkovská sídla. Pojem venkov tedy integruje jak nezastavěné území, tak i zastavěné území malých sídel – vesnic. Pro venkov jsou charakteristické menší intenzity sociálně ekonomických kontaktů, menší hustota vazeb mezi jednotlivými subjekty, které se ve venkovském prostoru pohybují. (Perlín, 2011)
Dle definice OECD mají venkovské regiony hustotu zalidnění nižší než 150 obyv./km2 (pro ČR sníženo na 100 obyv./km2). EUROSTAT používá rovněž kritérium hustoty (100 obyv./km2) spolu s absolutním počtem obyvatel v regionu.
PERLÍN, R. 2001. Venkov, typologie venkovského prostoru. In: Česká etnoekologie, Praha: Cargo. s. 87‐106.

Je dílčí geografická disciplína, která zkoumá z časoprostorového aspektu strukturu, vzájemné vztahy a specifické zvláštnosti sídel.
Geografie sídel se zpravidla člení na:
a)    geografii osídlení (settlement geography): zkoumá sídelní systémy, sídla jsou brána jako vnitřně stejnorodá, zkoumají se vztahy mezi sídly,
b)    geografii města (urban geography): zkoumá vnitřní strukturu měst, morfologické, genetické a sociodemografické znaky, vývoj a problémy měst,
c)    geografii venkova (rural geography): zkoumá venkovské osídlení a jeho problémy, je relativně autonomní disciplínou geografie sídel (Bašovský a Mládek, 1989).
BAŠOVSKÝ, O., MLÁDEK, J.. Geografia obyvateľstva a sídel. Univerzita Komenského, Bratislava, 1989.

Třetí nejlidnatější kraj České republiky (do roku 2009 první) je tvořen výhradně bývalými okresy Ostrava, Opava, Frýdek-Místek, Nový Jičín, Karviná a Bruntál. Moravskoslezskou metropolí je město Ostrava, ve které se nachází i krajský úřad.
Moravskoslezský kraj je na západě, východě a částečně i jihu lemován pohořími. Pohořím s nejvyšší horou Pradědem (1492 m) je Hrubý Jeseník na západní hranici kraje. Na jihovýchodě a východě, při hranicích se Slovenskem a Polskem, se nacházejí Moravskoslezské Beskydy. Nejvyšší je Lysá hora (1323 m), známý je také Radhošť (1129 m). Jihozápadní část kraje tvoří nedotčené oblasti Nízkého Jeseníku a Oderských vrchů. Mezi horami leží i níže položené oblasti, konkrétně nejjižnější výběžek Slezské nížiny, který je tvořen Opavsko-ostravskou pánví. Na ní dále na jihu navazuje přirozený krajinný koridor Moravská brána. Nižšími polohami prochází nejvýznamnější řeky Odra, Opava, Ostravice, Olše atd.
Zdroj: http://www.msregion.cz/

Hrubý domácí produkt (HDP) je peněžním vyjádřením celkové hodnoty statků a služeb nově vytvořených v daném období na určitém území; používá se pro stanovení výkonnosti ekonomiky. Může být definován, resp. spočten třemi způsoby: (1) produkční metodou, (2) výdajovou metodou a (3) důchodovou metodou.

Produkční metodou se HDP počítá jako součet hrubé přidané hodnoty jednotlivých institucionálních sektorů nebo odvětví a čistých daní na produkty (které nejsou rozvrženy do sektorů a odvětví). Je to také vyrovnávací položka účtu výroby za národní hospodářství celkem, kde se straně zdrojů zachycuje produkce a na straně užití mezispotřeba. Hrubá přidaná hodnota je rozdílem mezi produkcí a mezispotřebou. Vzhledem k tomu, že produkce se oceňuje v základních cenách a užití v kupních cenách, je strana zdrojů za národní hospodářství celkem doplněna o daně snížené o dotace na výrobky.

HDP = Produkce mínus Mezispotřeba plus Daně z produktů mínus Dotace na produkty

Výdajovou metodou se HDP počítá jako součet konečného užití výrobků a služeb rezidentskými jednotkami (skutečná konečná spotřeba a tvorba hrubého kapitálu) a salda vývozu a dovozu výrobků a služeb. Skutečná konečná spotřeba je odvozena prostřednictvím naturálních sociálních transferů od výdajů na konečnou spotřebu domácností, vlády a neziskových institucí sloužících domácnostem. Tvorba hrubého kapitálu se člení na tvorba hrubého fixního kapitálu, změnu zásob a na čisté pořízení cenností.

HDP = Výdaje na konečnou spotřebu plus Tvorba hrubého kapitálu plus Vývoz výrobků a služeb mínus Dovoz výrobků a služeb

Důchodovou metodou se HDP počítá jako součet prvotních důchodů za národní hospodářství celkem: náhrad zaměstnancům, daní z výroby a z dovozu snížených o dotace a hrubého provozního přebytku a smíšeného důchodu (resp. čistého provozního přebytku a smíšeného důchodu a spotřeby fixního kapitálu)

HDP = Náhrady zaměstnancům plus Daně z výroby a z dovozu mínus Dotace plus Čistý provozní přebytek plus Čistý smíšený důchod plus Spotřeba fixního kapitálu
Zdroj: http://www.czso.cz/

Územní plánování je soustavná odborná činnost, která se nepřetržitě a komplexně zabývá řešením všech složek a zájmů v území. Cíle a úkoly územního plánování definuje a stanovuje zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Jedním z výsledků této činnosti je územní plán, který je základním právně závazným dokumentem, který řeší všechny možnosti a podmínky rozvoje, ochranu hodnot území a hledá řešení problémů v území.
Orgány územního plánování – jsou jedněmi ze subjektů územního plánování. Plní úkoly jim zákonem stanovené.
Jedná se o následující orgány:
Ministerstvo pro místní rozvoj
Ministerstvo obrany a újezdní úřad
Kraj a orgány kraje
Obec a orgány obce
Dalšími subjekty územního plánování jsou vedle orgánů územního plánování i dotčené orgány, veřejnost a vlastníci nemovitostí (ať už stavby nebo pozemku).
Zdroj: Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)

Označení pro společnou statistickou klasifikaci územních jednotek (dále jen  NUTS“), která umožňuje sběr, sestavování a šíření harmonizovaných regionálních statistik v Evropském společenství.
Klasifikace NUTS rozděluje hospodářské území členských států, vymezené v rozhodnutí 91/450/EHS, na územní jednotky. Každé územní jednotce přiděluje určitý kód a název. Klasifikace NUTS je hierarchická. Jednotlivé členské státy rozděluje na územní jednotky úrovně NUTS 1, tyto jednotky se rozdělují na územní jednotky úrovně NUTS 2 a tyto jednotky jsou dále rozděleny na územní jednotky úrovně NUTS 3.
V České republice územněsprávní členění odpovídá úrovni NUTS III (kraje). Po vstupu do Evropské unie proto administrativně vzniklo osm organizačních jednotek NUTS II.
NUTS II - tyto tzv. Regiony soudržnosti odpovídají základní statistické jednotce pro výpočet ukazatele HDP/obyvatele, na základě níž se přiděluje podpora ze strukturálních fondů a Fondu soudržnosti.
a)    Severozápad (kraje Karlovarský a Ústecký)
b)    Jihozápad (Plzeňský a Jihočeský kraj)
c)    Střední Čechy (Středočeský kraj)
d)    Severovýchod (Liberecký, Královéhradecký a Pardubický kraj)
e)    Jihovýchod (kraj Vysočina a Jihomoravský kraj)
f)     Střední Morava (Olomoucký a Zlínský kraj)
g)    Moravskoslezsko (Moravskoslezský kraj)
h)    Praha

Zdroje: NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (ES) č. 1059/2003 ze dne 26. května 2003 o zavedení společné klasifikace územních statistických jednotek (NUTS)
http://www.strukturalni-fondy.cz

Jsou stavebním zákonem definovány jako "omezení změn v území z důvodu ochrany veřejných zájmů, vyplývajících z právních předpisů nebo stanovených na základě zvláštních právních předpisů nebo vyplývajících z vlastností území".
Limity využití území jsou závazné podmínky realizovatelnosti záměrů, vyplývajících z územního plánování. Určují účel, způsob, ohraničení a podmínky uspořádání a využití území. Stanovují nepřekročitelnou hranici nebo rozpětí pro využití a uspořádání území. Jsou pro pořizovatele a projektanty územně plánovací dokumentace závazné a ti je musí respektovat.
Zdroj: Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)

Pozemky určené k plnění funkcí lesa. Dle § 3 lesního zákona jsou děleny na pozemky lesní a pozemky jiné. Lesními pozemky se rozumí pozemky s lesními porosty a plochy, na nichž byly lesní porosty odstraněny za účelem obnovy, lesní průseky a nezpevněné lesní cesty, nejsou-li širší než 4 m, a pozemky, na nichž byly lesní porosty dočasně odstraněny na základě rozhodnutí orgánu státní správy lesů podle § 13 odst. 1 lesního zákona, jinými pozemky pak zpevněné lesní cesty, drobné vodní plochy, ostatní plochy, pozemky nad horní hranicí dřevinné vegetace (hole), s výjimkou pozemků zastavěných a jejich příjezdních komunikací, a lesní pastviny a políčka pro zvěř, pokud nejsou součástí zemědělského půdního fondu a jestliže s lesem souvisejí nebo slouží lesnímu hospodářství.
Zdroj: Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů (lesní zákon; zákon o lesích) a prováděcí předpisy.

Zemědělský půdní fond je definován § 1 odst. 1 zákona č. 334/1992 Sb. o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů za základní přírodní bohatství naší země, nenahraditelný výrobní prostředek umožňující zemědělskou výrobu a je jednou z hlavních složek životního prostředí. Ochrana zemědělského půdního fondu, jeho zvelebování a racionální využívání jsou činnosti, kterými je také zajišťována ochrana a zlepšování životního prostředí.
Zemědělský půdní fond je dle § 1 odst. 2,3 zákona č. 334/1992 Sb. vymezen následovně:
a)    Je tvořen zemědělsky obhospodařovanými pozemky – orná půda, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady, louky, pastviny (z hlediska účelové kategorizace půdy jde o zemědělskou půdu),    
b)    náleží do něj půda, která byla a má být nadále zemědělsky obhospodařována, ale dočasně obdělávána není. Jedná se v podstatě o dva případy: půdu dočasně odňatou ze ZPF a půdu dočasně neobdělávanou (aniž v tomto druhém případě došlo k jejímu vynětí),  
c)    rybníky s chovem ryb nebo vodní drůbeže,  
d)    nezemědělská půda potřebná k zajišťování zemědělské výroby na zemědělské půdě -polní cesty, pozemky se zařízením důležitým pro polní závlahy, závlahové vodní nádrže, odvodňovací příkopy, hráze sloužící k ochraně před zamokřením nebo zátopou, ochranné terasy proti erozi apod.   
Zdroj: Zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu