E-learningový systém projektu Územní rozvoj jako nástroj racionalizace využití venkovského a příměstského prostoru

Mnohostranný sociálně-ekonomický proces vyznačující se stěhováním obyvatelstva do měst, růstem měst, změnami funkčního využití území sídel, koncentrací, intenzifikací a diferenciací městských druhů činností (funkcí) nebo výroby v širokém slova smyslu, vznikem nových forem a prostorových struktur osídlení a rozšířením městského způsobu života se specifickou strukturou styků, kulturou, systémem hodnotových orientací atd. (Šilhánková, 2007)
Obecná definice urbanizace: prostorová koncentrace lidských činností i obyvatelstva projevující se změnami v chování lidí, v jejich motivacích, v kulturních vzorech i ve formách organizace společnosti. Změny jsou vyvolány životem v prostředí s velkým počtem, vysokou hustotou a značnou různorodostí obyvatel, aktivit i lidských výtvorů (Musil, 1997).
ŠILHÁNKOVÁ, V. a kol. 2007. Suburbanizace – hrozba fungování malých měst. Hradec Králové.
MUSIL, J. 1997. Urbanismus. In: Velký sociologický slovník. 2. svazek, P-Z,Karolinum, Praha.

Územní plánování je soustavná odborná činnost, která se nepřetržitě a komplexně zabývá řešením všech složek a zájmů v území. Cíle a úkoly územního plánování definuje a stanovuje zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Jedním z výsledků této činnosti je územní plán, který je základním právně závazným dokumentem, který řeší všechny možnosti a podmínky rozvoje, ochranu hodnot území a hledá řešení problémů v území.
Orgány územního plánování – jsou jedněmi ze subjektů územního plánování. Plní úkoly jim zákonem stanovené.
Jedná se o následující orgány:
Ministerstvo pro místní rozvoj
Ministerstvo obrany a újezdní úřad
Kraj a orgány kraje
Obec a orgány obce
Dalšími subjekty územního plánování jsou vedle orgánů územního plánování i dotčené orgány, veřejnost a vlastníci nemovitostí (ať už stavby nebo pozemku).
Zdroj: Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)